Hradec Králové - Královehradecký kraj

Stojí na nároží Pospíšilovy třídy a třídy Čs. armády. Vystavěna byla jako náhrada za starší modlitebnu mezi lety 1904 - 1905 v secesním slohu s orientálními prvky architektem Václavem Weinzettelem. Slavnostně vysvěcena byla 24. září 1905. Kromě vlastního modlitebního sálu, který je pojat v neologickém ritu, se v budově nacházel byt rabína, šámese, domovníka a zasedací síň s archivem. Bohoslužby se zde konaly do druhé světové války, po válce byla ŽNO na krátkou dobu obnovena, na konci padesátých let byla pro úbytek věřících zrušena. Mezi lety 1960 až 2007 v synagoze sídlila Státní vědecká knihovna, která adaptovala interiér pro své potřeby, tudíž není dochován. V roce 2007 byla budova synagogy navrácena židovské obci v Praze, která ji hodlá využívat multifunkčně. Jedná se o jednu z největších a nejzajímavěji architektonicky řešených staveb svého druhu ve střední Evropě.

 

Jedná se o věž v Hradci Králové, která se stala dominantou tohoto města. Stojí v jeho samotném centru, na jihozápadní straně Velkého náměstí (ulice Franušova, č. p. 1) v nadmořské výšce 244 m nad mořem. Jedná se o 48 m vysokou[1] (jiné zdroje uvádějí 72 m) renesanční věž, postavenou v roce 1574, z milodarů měšťanů. Stavebním materiálem se stal hořický pískovec. O 7 let později byl do jejích útrob zavěšen zvon Augustin, který je 169 cm vysoký s 2,6 m v průměru. Má se jednat o druhý největší zvon v Čechách (po zvonu Zikmund z chrámu sv. Víta). Z pozdější doby pocházejí i hodiny, které její stěny také zdobí. Věž je otevřená návštěvníkům a zájemcům o (denní i noční) prohlídky. Z ochozů lze za dobré viditelnosti dohlédnout i na úpatí Krkonoš a Orlických hor.

 

Uprostřed Velkého náměstí stojí jeho dominanta – 19 m vysoký barokní mariánský sloup postavený na paměť ušetření města od morové epidemie v r.1716. Hradecký historik L.Domečka (r.1915) přisuzuje autorství Giovanimu Battistovi Bullovi, historik I.Kořán spíše Janu Pavlu Cechpauerovi. Vznik díla se datuje do roku 1717.

 

Schodiště Bono Publico bylo postaveno na místě bývalé Rybářské fortny v r.1810, tedy v době, kdy město Hradec Králové bylo pevností. V těchto souvislostech vyznívá jeho název „PRO BLAHO LIDU“ tak trochu paradoxně. Jeho autorem byl vojenský inženýr J.Lauer. Schodiště sloužilo jako spojovací komunikace mezi historickým jádrem města a prostorem před pěchotními a jezdeckými kasárnami.

 

Katedrální chrám sv.Ducha patří k nejvýznamnějším památkám Hradce Králové. Počátky majestátní gotické cihlové stavby založené královnou Eliškou Rejčkou, vdovou po králi Václavu II., se uvádějí do r.1307, první věrohodná zpráva pochází z r.1313. Stavební práce spojené s vybudováním trojlodí, presbytáře a se založením věží byly uskutečněny ještě před požárem města r.1339. Poté byl značně poškozený kostel opravován a teprve někdy kolem roku 1360 výstavba pokračovala dokončením věží a zbudováním sakristie a jižního, tzv. Královského vchodu s předsíní. Datum ukončení stavby není známo, ale v době pobytu královny Elišky Pomořanské v Hradci roku 1378 byl farní chrám již na vrcholu slávy.